Posvátný synod Ruské pravoslavné církve včera na svém zasedání potvrdil ve funkci patriaršího exarchy v Africe biskupa Konstantina. Odmítl tak suspendaci udělenou Alexandrijským patriarchátem. Ve stejné době se důsledkům ruského působení v Africe věnovala mezinárodní konference o náboženské diplomacii v Aténách.
Alexandrijský patriarchát biskupa Konstantina zbavil duchovenské hodnosti 16. února. Totéž v listopadu 2022 učinil Konstantinovu předchůdci v úřadu biskupu Leonidovi. Ani v jeho případě Ruská pravoslavná církev suspendaci neuznala. „Posvátný synod Ruské pravoslavné církve na zasedání ze dne 29. prosince 2022 (č. 136) vzal v úvahu skutečný odklon do schizmatu patriarchy alexandrijského Theodora II. jakož i obecně uznávanou zásadu nepřípustnosti, aby kleriky jedné autokefální církve soudila autokefální církev druhá. Proto rozhodl považovat rozhodnutí synodu Alexandrijského patriarchátu o ‚odstranění‘ patriarchálního exarchy Afriky metropolity klinského Leonida a všechna další podobná rozhodnutí týkající se duchovenstva Ruské pravoslavné církve za nemající žádnou kanonickou sílu a za neplatné,“ píše se v aktuálním usnesení ruského synodu.
Celý africký kontinent je kanonickým územím patriarchátu v Alexandrii. Moskevský patriarchát na něm začal působit poté, co Alexandrijský patriarchát navázal eucharistické společenství s Pravoslavnou církví Ukrajiny (PCU) pod vedením metropolity Epifanije, kterou Moskva neuznává a považuje ji za rozkolnou. Proto Moskva považuje za rozkolné všechny další církve, které PCU uznávají, včetně Konstantinopolského patriarchátu.
Církev v (neblahých) službách diplomacie
Alexandrijský patriarchát od té doby obviňuje Moskvu z rozbíjení africké církve a ze schizmatu. Působení ruské církve v Africe totiž není bezproblémové. Věnoval se tomu i blok přednášek v rámci 4. mezinárodní konference o náboženské diplomacii, která včera a dnes probíhá v Aténách. Tomu, co na konferenci zaznělo, se obsáhle věnuje Efi Efthimiou na portále OrthodoxTimes.com.
Jedním z řečníků byl i alexandrijský patriarcha Teodor II. Ve své řeči zdůraznil, že náboženství se stane politickým jazykem budoucnosti. Různými způsoby bude ovlivňovat politický a geopolitický vývoj, i když to není součástí jeho poslání. Náboženství podle něj ovlivňuje příslušné vlády zemí, protože je to instituce, která je lidem blíže než vláda zvolená voliči.
V Africe náboženství život velmi ovlivnilo. Alexandrijský patriarchát dnes zahrnuje africký kontinent a přispívá a pomáhá africkým vládám rozvíjet se na globální scéně. „Patriarchát musí pomáhat vládám, včetně řecké vlády, pochopit význam Afriky na světové scéně, která, jak často říkám, je kontinentem budoucnosti. Alexandrijský patriarchát ovlivňuje vlády prostřednictvím filantropické práce a dalších akcí, které podporují a bojují proti rasové diskriminaci a porušování lidských práv. Samozřejmě se ale patriarchát nemůže stát nástrojem politické scény,“ zakončil svou řeč patriarcha Teodor.
V Ugandě proběhl hromadný křest. Lidé přijali víru po zázračném narození dvojčat
Problém jménem Rusko
Na něj navázal metropolita Jiří z Guineje a zdůraznil, že aby ve světě zavládl mír, musí nejprve vládnout v našich srdcích: „Naše programy poskytují zdravotní a vzdělávací služby i v muslimských zemích; děti všech náboženství jsou v našich školách vítány. Velký zájem navštěvovat naše školy je právě ze strany muslimů. Tato práce se provádí za obtížných podmínek; musíme spolupracovat s mnoha zeměmi s různými zákony a kulturami, mnoha jazyky a mnoha kmeny. Máme dobré vztahy se všemi křesťanskými denominacemi a účastníme se všech dialogů, které existují. V roce 2024 spolu nemůžete žít, aniž byste se navzájem znali; tyto snahy to umožňují. Letos poprvé povedeme dialog s luterány v Káhiře.“
Poznamenal také, že Alexandrijský patriarchát má v Egyptě dobré vztahy s muslimy i se státem. „Církve v Egyptě za elektřinu neplatí; poskytuje ji stát. Prezident Sísí, který miluje Řecko a křesťany, nabídl v Nové Káhiře velký prostor pro stavbu řeckého pravoslavného kulturního centra a chrámu. Poprvé po mnoha letech bude postaven chrám. Největší problém, kterému dnes čelíme, není ekonomický, přestože musíme spustit tolik programů. Řecko veškerou misijní práci na světě podporuje.“ Hlavním problémem podle guinejského biskupa je nezákonná přítomnost ruské církve, která se činnost alexandrijské církve sabotuje. „Ruská církev je nástrojem politiky své země. Je to pilíř ruské měkké síly. Protože Rusko již nemůže vyvážet kulturu ani sport, snaží se vyvážet náboženství,“ vystihl situaci.
Alexandrijský patriarchát slaví: V Nové Káhiře vyroste pravoslavný chrám
Ruská rozpínavost pěstuje fanatismus a nepřátelství
Profesor Aténské univerzity Vasiliki Stathokostas se pak řečnicky ptal, zda v pravoslavné církvi stále existuje jednota ve víře, životě a společnosti: „Čelíme nepříjemnému vývoji. V posledních letech ruská církev spolu s ruským státem učinila četné otevřené intervence, které ovlivňují historické postavení starověkého Alexandrijského patriarchátu. Především podkopává mír a církevní řád v Africe. Patriarchát sloužil po staletí a s respektem stavěl komunikační mosty s africkými kulturami a tradicemi. Toto dílo narušuje ruská rozpínavost, která mezi pravoslavnými věřícími pěstuje fanatismus a nepřátelství.“
Profesor historie a geopolitiky na univerzitě v Aténách Ioannis Kotoulas pak zdůraznil, že Rusko je státem oddaným vrcholu tradičního imperialismu. „Ruský přístup k Africe je válkou vedenou v globálním měřítku, s rétorickým rámcem připomínajícím Sovětský svaz. Právě Sovětský svaz ruskou církev využíval a ona se po roce 1991 stala klíčovým zastáncem ruské nacionalistické politiky a expanzionismu, jak jsme viděli na Ukrajině, kde útokům a intervenci požehnala,“ pronesl Kotoulas.
Všímá si, že Rusko v Africe pěstuje propagandistický obraz, že prosazuje tradiční hodnoty, a proto se také zaměřuje se na konzervativnější africké země. „Ruský Patriarší exarchát v Africe uvádí, že mu náleží 200 farností ve 29 zemích a 218 kněží. Nevím, jak přesné jsou tyto údaje. A prý to byla žádost od afrických duchovních, ne od Kremlu,“ uvedl Kotoulas.
Chyba Západu: Protináboženský postoj
Jak vysvětluje, strategickými cíli Rusů je oslabit moc Alexandrijského patriarchátu, získat přístup k přírodním zdrojům a zlepšit obraz Ruska. To jsou chytré propagandistické triky Ruska. Mají stejnou rétoriku jako bývalý sovětský systém.
Vyzdvihuje také chyby Západu, které umožnily Rusku povstat. „Západ zaujal protináboženský, protikřesťanský postoj, který vidíme ve všech západních společnostech. Například, když jsou křesťané pronásledováni v Nigérii, nikdy se neuvádí, že pachateli jsou islamisté; existuje neobjektivní zobrazení. Rusko této protikřesťanské agendy využívá,“ uzavírá profesor.
Foto: Pravoslavní v kamerunské metropoli Yaoundé. Foceno v roce 2019.
Pravoslavné zprávy 
Napsat komentář