Portál OrthodoxTimes.com publikoval rozhovor se světově uznávaným ukrajinským teologem Cyrilem Hovorunem, kterého patriarcha Kirill zbavil kněžství. Otec Cyril se totiž netajil svým názorem na ruskou agresi na Ukrajině. Rozhovor přinášíme v českém překladu.
Cyril Hovorun je ukrajinský duchovní, který do roku 2009 náležel k Ukrajinské pravoslavné církvi Moskevského patriarchátu. Tehdy byl na základě rozhodnutí tehdejšího primase metropolity Vladimíra Kyjevského a celé Ukrajiny převeden do jurisdikce Moskevského patriarchátu. V této příslušnosti pokračoval až do chvíle, kdy byl před několika dny moskevským patriarchou zbaven kněžství.
Byl odvolán kvůli tomu, že spoluslavil liturgii s exarchou Ekumenického patriarchátu na Ukrajině, biskupem Michaelem z Koman. Je však jasné, že základní důvody jsou spojeny s jeho veřejným postojem proti ruské invazi na Ukrajinu. Zároveň lze jeho odstranění interpretovat jako „vzkaz“ sdělený ruským patriarchou ruské církvi na Ukrajině, podtrhující potenciální osud hierarchů, kteří nesouhlasí s tvrdým a protikřesťanským postojem patriarchy Kirilla k této válce.
Jak se vyvíjel váš pohled na Moskevský patriarchát ve světle ruské invaze na Ukrajinu?
Ta začala v roce 2014, a ne v roce 2022. Od té doby jsem zklamaný. Od té doby jsem ve farnostech Moskevského patriarchátu sloužil jen zřídka. Sloužil jsem především ve farnostech Ekumenického patriarchátu. Tyto služby byly jediným obviněním Moskevského patriarchátu proti mně. To je přesně důvod, proč jsem byl suspendován. Zvažte toto: odstranit duchovního za to, že spoluslavil liturgii v kanonické církvi a v našem případě v Ekumenickém patriarchátu.
Co pro vás znamená, že vás patriarcha Kirill zbavil kněžství?
Domnívám se, že to nelze ospravedlnit ani kanonicky, ani teologicky. Proces začal po mé společné službě s exarchou ekumenického patriarchátu v Kyjevě. Patriarcha Kirill mě suspendoval a předal případ církevnímu soudu v Moskvě. Soud však porušil několik aspektů našeho kanonického práva. Například jsem nedostal žádnou oficiální pozvánku. Ale do Moskvy jsem z bezpečnostních důvodů nemohl. Členové soudu o situaci věděli, přesto neudělali nic, aby mi zajistili účast. Zdá se, že to nepotřebovali. Obvinění proti sobě jsem obdržel s výrazným zpožděním, proto jsem nebyl schopen náležitě reagovat. Zjistil jsem tedy, že jediným základem pro mé zbavení hodnosti byl 25. apoštolský kánon, který se týká trestného činu křivé přísahy ze strany duchovního. V Moskvě je tento kánon vykládán jako porušení přísahy, kterou každý duchovní ruské církve skládá při svém svěcení. Kánon 25 však tuto zvláštní praxi ruské církve nepodporuje! Týká se duchovních, kteří ve 4. století podávali křivá svědectví u církevních soudů. Je ironií, že duchovní, kteří tvoří soud moskevského patriarchátu, by sami měli být souzeni na základě tohoto pravidla. Jeden z těchto duchovních, o. Vladislav Tsypin, veřejně vyjádřil podporu ruské válce proti Ukrajině, což naznačuje potenciální zaujatost ve svém postoji. První kánon svatého Cyrila Alexandrijského však přísně zakazuje jakoukoli zaujatost soudců.
Každý chápe, že mé odsouzení bylo pouze záminkou vycházející z 25. apoštolského kánonu a ze společné liturgie, kterou jsem vykonal. Skutečným motivem mé suspendace byl můj otevřený odpor k válce a jakékoli formě spolupráce mezi Moskevským patriarchátem a Kremlem. Proto také tato obvinění postrádají jakýkoli teologický základ. Stejným obviněním by čelili svatý Maxim Vyznavač, svatý Teodor Studita nebo svatý Jan Damašský, kteří se vehementně stavěli proti státnímu vměšování do církevních záležitostí.
Znáte moskevského patriarchu Kirilla poměrně dobře. Myslíte si, že podpora ruské invaze na Ukrajinu je něco, čemu skutečně věří, nebo je to taktika, jak získat přízeň Kremlu?
Myslím, že pro patriarchu Kirilla platí oboje. Na jedné straně vynakládá veškeré úsilí, aby se zalíbil Kremlu. Proto se ve všem shoduje s Putinovou politikou a ve skutečnosti jde často daleko za hranice toho, co se od něj očekává. Na druhou stranu opravdu věří tomu, co dělá a říká ve vztahu k válce. Myšlenky, které inspirovaly válku, jsou jeho vlastní. Sám tyto myšlenky vyjádřil předtím, než je Kreml přijal. Patriarcha je hlavním architektem ideologie, kterou nazývám „putinismem“, popřípadě jako „kirilismus“.
Očekával jste jiný postoj od Kirilla a ruského duchovenstva k ruské invazi na Ukrajinu?
Dalo by se předpokládat, že náboženský vůdce a pravoslavní duchovní sladí své myšlenky a činy se zásadami evangelia a naší křesťanské víry. Během projevu, který jsem pronesl v Oxfordu minulý rok, jsem zdůraznil hluboké porušení všech deseti Božích přikázání ruskou armádou na Ukrajině. A přesto ruská církev nadále podporuje ruskou armádu a neusiluje o mír. Ale nebylo tomu tak vždy. Kirill, když byl mladším biskupem, se často účastnil různých mezinárodních fór a hovořil o míru. Nedávno, v roce 2000, synod biskupů ruské církve ustanovil „Základ sociální koncepce církve“, která jasně odsuzuje násilí, invaze a války. Metropolita Kirill byl tehdy hlavním architektem tohoto učení. A nyní on a ti, kteří položili základ tomuto učení, jej porušují. Řekl bych, že více než 90 % hierarchie, duchovenstva a laiků ruské církve je pro válku a podporuje Kreml.
Kirill: Jaderné zbraně vznikly z Boží prozřetelnosti a pod ochranou sv. Serafíma Sarovského
Do jaké míry je současné jednání Moskevského patriarchátu vnímáno jako ovlivněné nebo diktované Kremlem?
Veškeré kroky učiněné patriarchátem jsou záměrné, a ne neúmyslné. Je to jeho vlastní rozhodnutí spojit se s Kremlem. V našem případě jsme spíše svědky pozoruhodné synergie než neochotného podřízení církve politickým autoritám. Patriarchát tedy sdílí absolutní spoluzodpovědnost za válku a související zločiny.
Někteří tvrdí, že oddělení pro vnější církevní záležitosti Moskevského patriarchátu působí jako „dlouhá ruka“ ruských tajných zpravodajských služeb. Myslíte, že to může být i v tomto případě?
Nejenže věřím, ale vím to jistě. Když Kirill jako metropolita sloužil jako prezident tohoto oddělení, snažil se jej „očistit“ od osob napojených na bývalé sovětské zpravodajské služby. Po svém zvolení patriarchou však dovolil státu infiltrovat Církev novou generací agentů, zejména v rámci oddělení.
Ukrajinská pravoslavná církev (metropolity Onufrije) tvrdí, že přerušila veškeré styky s Moskevským patriarchátem a funguje autonomně. Souhlasíte s tím?
Upřímně se snažili vzdálit od Moskvy, ale úplně se jim to nepodařilo. Domnívám se, že z čistě kanonického hlediska je tato církev nadále součástí Moskevského patriarchátu.
Myslíte si, že by obě církve (pod vedením Onufrije a pod vedením Epifanije) na Ukrajině by mohly působit společně jako samostatné instituce? Je svět připraven na možné spojení těchto dvou církví?
V ideálním případě by měly být obě církve spojeny do jedné. Ale reálně se to v blízké budoucnosti nestane. Ve skutečnosti se vzdálenost mezi oběma církvemi od roku 2018 po založení Pravoslavné církve Ukrajiny výrazně prodloužila. Bohužel k této situaci přispěly obě církve. Církev Onufrije vznáší obvinění proti církvi Epifanije a tvrdí, že zůstává schismatickou. Mezitím církev Epifanije kontruje a obviňuje církev Onufrije z toho, že funguje jako prostředník pro politiku Kremlu. Obě obvinění jsou mylná a nepřispívají k usmíření mezi ukrajinskými pravoslavnými. Církev Epifanije by ráda udusila druhou církev, ale to se nestane. Za prvé, protože druhý zůstává větší než první. A za druhé, násilí, které první použil proti druhému, vedlo k širšímu nepřátelství, které je obtížné překonat. Přesto očekávám potenciální usmíření mezi oběma církvemi v daleké budoucnosti. Aby toho dosáhly, musí obě církve nejprve uznat legitimitu té druhé, poté harmonicky koexistovat a vytvořit rámec pro jednotu.
Jsou rozhodnutí Moskevského patriarchátu a prohlášení vydaná jeho hierarchy, včetně samotného patriarchy Kirilla, ohledně ruské invaze na Ukrajinu – jako „povinnost věřících zemřít za svou vlast“ – v souladu s křesťanským učením, popř. jsou vnímány jako subjektivní a svévolné postoje?
Ruská církev vynakládá veškeré úsilí, aby ospravedlnila invazi a násilí ruské armády na Ukrajině. Vytváří také teologické argumenty. Ve skutečnosti považuje válku za bitvu za pravé pravoslaví. Ale podle mého názoru hlásá „kakodoxii“ a překrucuje základní křesťanské principy. Myslím si, že ekumenický pravoslavný svět musí zaujmout stanovisko a zhodnotit tuto novou teologii války stejně jako teologii „ruského světa“.
Ruské děti se na „pravoslavném“ táboře učí zacházet se samopalem
Může jednání Moskevského patriarchátu, jako je vpád do Afriky po ustavení „exarchátu“, vést k novému schismatu v pravoslavné církvi?
Váhám použít slovo „schisma“, protože schisma se snadno vytváří, ale těžko se překonává. Spíše bych tyto akce charakterizoval jako „narušení“ a pevně věřím, že Ekumenický patriarchát má právo i pravomoc pokusit se znovu nastolit pořádek v naší pravoslavné komunitě.
V Rusku se objevil trend, kdy se věřící vzdalují církvi a místo toho se obracejí k literatuře zaměřené na parapsychologii a metafyziku. Co si o těchto nových trendech myslíte a jakou odpovědnost nese hlava ruské církve z vašeho pohledu?
Patriarcha Kirill nahradil skutečnou pravoslavnou religiozitu a spiritualitu tím, čemu říkáme „politické náboženství“. Politické náboženství může jednotlivce dočasně uchvátit, ale nedosahuje toho, co se týká hluboké existenciální prázdnoty, která sídlí v lidské psychice. Jednotlivci, kteří se snaží objevit duchovní výživu v církvi propletené politickými doktrínami, se tak často uchylují k různým paranáboženským kruhům.
Jaký je váš názor na založení „šamanské univerzity“ v Rusku?
Šamanismus a paranáboženství nacházejí oblibu mezi mnoha osobnostmi v Kremlu, včetně Putina. Navzdory tomu, že se vydává za pravoslavného křesťana, má v podstatě dualistický a magický pohled na svět. Vnímání, které je blízké šamanismu. Zdá se, že vytvoření takové univerzity je řízeno převládajícími módami a trendy v ruské politické třídě.
Pravoslavné zprávy 
Napsat komentář