„Dostali nás, naprosto nás překvapilo, jak se na nás vrhli po zemi, ze vzduchu i z moře,“ citují Novinky.cz jednoho z izraelských důstojníků. Palestinský útok na Izrael byl všeobecným překvapením, přesto se na něj hnutí Hamás důkladně připravovalo. Jako mrazivý kamínek do mozaiky pak zapadá i dopis, kterým se Pražská pravoslavná eparchie pochlubila na webových stránkách Hlasu pravoslaví…
„Na adresu Pražské pravoslavné eparchie byl 30. srpna doručen dopis z velvyslanectví Státu Palestina adresovaný Jeho Vysokopřeosvícenosti arcibiskupu pražskému a českých zemí Michalovi,“ píše se na stránkách s tím, že dopis upozorňoval na „eskalující cílené izraelské zločiny a systematickou agresi proti křesťanským posvátným místům, palestinským křesťanům a tisíciletému křesťanskému dědictví na okupovaném palestinském území, včetně Jeruzaléma“. A následoval výčet příkladů údajného pronásledování křesťanů ze strany Izraele.
Článek byl v Hlasu pravoslaví publikován 20. září. V tu dobu nikoho nemohlo napadnout, co se chystá. V kontextu aktuálních událostí však zmiňovaný dopis dostává děsivě mrazivé kontury…
Netroufám si tvrdit, že autor dopisu vedoucí Palestinského vyššího prezidentského výboru pro církve Ramzí Chúri tušil něco o chystané akci proti Izraeli. Dokonce si ani netroufám tvrdit, že výčet případů útoků na křesťany je zcela smyšlený, své pravdivé jádro nejspíš mít bude. Netroufám si tedy tvrdit, že Ramzí Chúry jednal se zlým úmyslem. Snad opravdu chtěl upozornit na situaci křesťanů v Palestině (a Izraeli) a získat pro ně podporu od představitelů evropských církví.
Co už ale vnímám s horšími pocity, je načasování. V citovaném dopise se to jen hemží invektivami na adresu Izraele. Člověk by si myslel, že Izrael je nejhorší stát na světě, ztělesnění zla, zatímco Palestinci jsou ti nejsvatější, hotoví andělé. Nemělo právě toto v adresátech vzbudit odpor vůči Izraeli? Touhu po odplatě, pomstě, smazání Izraele z mapy světa?
Nejspíš ani samotná palestinská ambasáda v Praze netušila, co se chystá, zvlášť při „složitých vztazích při vnitropalestinském uspořádání“ (diplomaticky řečeno). Jen se nemůžu zbavit dojmu, že přece jen od někoho dostala zadání dopis rozposlat.
Z čistě novinářského hlediska chápu, že se ho Hlas pravoslaví chytil. Téma je to rozhodně zajímavé a hlavně – závažné. Přesto mi v článku něco chybí – vyjádření izraelské strany.
Mluví se o tom dnes a denně, zvláště v souvislosti s bojem proti dezinformacím. Vidíme-li nějakou zprávu, která v nás vzbudí emoce, máme si položit otázku, nakolik je pravdivá. Máme se snažit ji ověřit. Tomu, že Palestinci jsou mírumilovní lidé, kterým záleží na blahu křesťanů, nemohl snad věřit nikdo nikdy.
Obrácení se na izraelskou ambasádu s prosbou o vyjádření bych považoval za krok číslo jedna. Pokud se chtěl vladyka Michal v situaci palestinských (a izraelských) křesťanů angažovat (což by ovšem bylo chvályhodné!), měl o schůzku na izraelském velvyslanectví usilovat. V článku o tom ale není ani zmínka. Jen slepě přejímá palestinský narativ.
A tak naše církev zase jednou sehrála roli užitečných idiotů. Bez uvažování přijala nějakou zprávu, aniž se jen trochu zamyslela, co její autor sleduje. Z citovaného textu jasně plynulo, že jde v první řadě o očernění Izraele. Pronásledování křesťanů bylo až druhořadé. Zkrátka šlo o vyvolání takových nálad, že kdyby „náhodou“ někdo na Izrael zaútočil, křesťané se postaví na stranu „bojovníků“ proti zlotřilému židovskému státu.
Ne, nezlobím se na Hlas pravoslaví nebo PPE. Jak říkám, z novinářského hlediska to chápu. Jen by bylo dobré vzít si z toho ponaučení. Které ale neplatí jen pro pražskou eparchii, ale pro úplně všechny: Ať se k nám dostane jakákoliv informace, nevypínejme při ní mozek. Zlaté pravidlo říká: Důvěřuj, ale prověřuj. Pokud se tím nebudeme řídit, snadno někomu sedneme na lep. A někdy to může být lep opravdu šílený…
Foto: Pixabay
Pravoslavné zprávy 
Napsat komentář